Medvěd buřtojed
Medvěd buřtojed, jak zní jeho nejrozšířeněji používané jméno, je poddruh medvěda, který se pravděpodobně vyvinul v oblasti Podkarpatské Rusi a východního Slovenska. Jeho vývoj zahaluje dodnes mnoho nejasností, ze kterých vychází i spekulace o jeho skutečné existenci. To vše je podpořeno nedostatkem jeho vědeckého poznání a absencí písemných podkládů.
Z lidové slovesnosti máme poměrně přesně pospsanou pouze stravu tohoto živočicha. Její majoritní složkou jsou kvalitní špekáčky s vysokým procentem masa. Zvláštností je pak skutenost, že tato šelma není schopna pozřít špekáčky čerstvé, ale pouze již předtrávené. Proto medvěd představuje značnou hrozbu především pro chalupáře, skauty a trempy, jejichž jsou špekáčky taktéž hlavní složkou potravy. Pokud medvěd osobu, která špekáček pozřela, dopadne, rozpáře ji žaludek a nasytí se.
Medvěd buřtojed je s největší pravděpodobností potomkem medvěda atlaského, který byl ale výhradně pouštním živočichem a spatřen byl naposledy v roce 1870. Vývin tohoto specifického medvěda zrovna v oblasti bývalého východního Československa detailněji popsal až v roce 1993 moravský Ursolog s německo-ukrajinskými kořeny Josip von Kassenburg. Ten se narozdíl od jeho předchůdců zaměřil na eventualitu jeho zavlečení do této oblasti lidskou rukou pro chovatelské účely. Zjistil, že roku 1865 vyplula z alžířského přístavu Bidžája loď s klecí, ve které se nacházalo hned několik exemplářů medvěda, který připomínal již tehdy téměř vyhynulého Medvěda atlaského. Další hledání ho přivedlo na stopu východoslovenského podnikatele s uzeninami Juraje Kociána, který podnikl v roce 1865 obchodní cestu do Alžíru. Poslední informace o osudu medvědů z Alžíru se datuje do roku 1901, kdy zámožný majitel podniku náhle umírá ve své horské vile na východě Slovenska. Kdýž ho o dva týdny později nachází jeho příbuzní, vila je zcela zdemolována a bohaté zásoby uzenin (především Kociánových oblibených buřtů) vydrancovány. Další šetření objevilo v hlubokých sklepích vily několik zničených klecí. Tehdejší zpráva policie se zmiňuje o spatření nespecifikovaných šelem mezi stromy, které po podnikatelově smrti nejspíše vylomily v hladovém běsnění mříže. V následujících dnech zde přišel o život jeden ze strážníku hlídajících objekt, pitevní zpráva zde není příliš přesná, ale smrt způsobilo rozžíznutí břicha ostrým předmětem. O dalším vývoji tohoto poddruhu se můžeme jen domnívat, je ale pravděpodobné, že se medvědi adaptovali na druh podávané v zajetí u uzenářského podnikatele. Později zžejmě zjistili, že je výhodnější získávat již předtrávené. Je známo několik nálezů uhynulých medvědů buřtojedů, bohužel vždy nalezených již ve velmi pokročilých stádiích rozkladu. Konkrétní podoba Medvěda buřtojeda není příliš dobře popsána (ani jeho přímého předchůdce Medvěda atlaského), jde o středního medvěda s výrazně potaženým čenichem a jedna jeho tlapa se vyznačuje lehce zahnutým ostrým drápem uprostřed, který využívá pro párání břicha objeti.
Samotný von Kassneburg se na sklonku svého života pokusil zorganizovat několik výprav s cílem chytit dospělého jedince. Ani jedna z nich však neskončila úspěšné a při té poslední se dokonce celá expedice za nejasných okolností ztratila. Von Kassenburg byl následně úředně prohlášen za mrtvého.